Poslední nepříjemnou  věcí  - nákupem v plzeňském Tescu (strnulý pohled zoufalcových očí za nákupním vozíkem, jemuž se nedaří i přes oslovení tuctu prodavačů nalézt sušené mléko atd. ?) zakončujeme pracovní týden a odjíždíme na vytouženou dovolenou. Osazenstvo Fordu, za jehož zapůjčení i s řidičem, děkujeme firmě jejíž jméno nelze z reklamních důvodů zveřejnit, tvoří čtveřice Vanda, Zibor, Aleš a moje maličkost. Cílem jsou Walliské Alpy, pro Vandu a mne aklimatizace na kopci Dom a  následně Weisshorn, pro Zibora s Alešem první seznámení s výškou 4000 +.

Cesta uběhla plynně, a my se mohli v neděli probudit do krásného rána  ve vesnici Randa v předsíňce boudy za lomem přímo u nástupu na Weisshornhutte. Naším cílem byla


Naše přibližovadlo a okupace zázemí u nástupu na Weisshornhutte.

pro tento den Domhutte, takže vhodně uklidit náš dopravní prostředek, a můžeme vyrazit do šíleného kopce. Usidlujeme se asi 20 min nad Domhutte (výbornej chatař už horší pivo) a na pořadu dne jsou lukulské hody. Vzhledem k předpovědi počasí rušíme tůru na Hochberghorn


Pohled na Dom od tábořiště.

a v noci vyrážíme na Dom. Aleš se Ziborem jdou s námi asi do 4000 m.n.m., my pokračujeme na vrchol. Cestou se celkem nic zvláštního neděje, kromě Vandova pádu (tedy spíš skoku) do trhliny a mého světového rekordu v odstrojování sedáku a několika vrstev oblečení v důsledku neodložitelného nutkání.  Do stanu se vracíme asi tři hodiny před začátkem dvanáctihodinové bouřky. S nadmořskou výškou jsme se nějak vyrovnali, tak hurá na Weisshorn.


Pohled na Weisshorn od Domhutte.

Ráno nás čeká slunečné probuzení, nikam nespěcháme, až po poledni vyrážíme, seběhneme do údolí, nabereme zásoby (další kilogramy potravin) a šupajdíme směrem k Weisshornhutte. Ustýláme si na pastvinách Jatz, je tu vynikající zázemí (= voda, střecha pro batohy, popřípadě i pro znavené poutníky, pokud Vám nevadí, že budete spát na hnojišti). Vyjít na Weisshornhutte je ráno


Pastviny Jatz.

otázkou necelých dvou hodin. Zbytek dne věnujeme pozorováním Weisshornu a diskusí se scházejícími lezci. Před dvěma lety nás odtud vyhnalo špatné počasí, nedobrá byla i naše orientace pod kótou 3907 m.n.m - Fruchtungplac.

Weisshorn - ideál pro ťáponohy. Nemnoho lidí - nemusíte se bát, že by jste tu po sobě dupali, i když zde není úplně pusto, ideální nadmořská výška, která činí 4506 m, trocha toho hledání cesty především  na Fruchtungplac, hřebínek s expozicí a lezením maximálně za II, což je pro nás ťáponohy ideální, no a na závěr trocha stoupání sněhem pokrytým kopcem - max. 45%. Na horu jdeme Vanda a já, Zibor s Alešem si vybírají pro tento den nedaleký kopec.


Příprava na výstup.

Ráno vstáváme ve 2.15 vaříme litry čaje a cpeme se do foroty. Kolem našich stanů prochází tři dvojky, my vycházíme ve 3.15 poslední. Přecházíme krátký úsek přes ledovec, překračujeme nevysoký skalní práh a pokračujeme sněhovým polem směrem k nástupu na skálu. Zde uplatňujeme hodiny hledání cesty na dálku ze včerejšího dne. Střídají se zde pevná skála a nechutná suťoviska po nichž se dostáváme okolo šesté hodiny na začátek hřebene. Hodíme do sebe nějaké


Vanda na hřebeni, všimněte si prosím speciální helmy

občerstveníčko a pokračujeme teď už po pevné skále hřebínkem směrem na západ. Diskuse na hřebeni probíhá ve stylu: "Budeme to jistit?" "Chtělo by to, ale zdá se, že by to mělo jít vylézt." "Co tohle?" "Vypadá to blbě, ale nepůjde to vpravo?" Nakonec jistíme dvě věžičky před koncem hřebínku. Po skalním hřebeni následuje přechod ostrého sněhového hřebene (plný veselých


Vanda a ostrý sněhový hřebínek

poznámek) a pak už přes hodinu a půl šlapání do kopce. Vítá nás asi 70 m vysoká pyramida z kamení, ledu a sněhu, která prověřila naše plíce a už objímáme vrcholový kříž. Čas 9.20 ideální


Vrcholový kříž - to není Rambo, to trochu fouká

chvíle pro něco malého k snědku, nicméně velmi rychle, jelikož tu fouká. Na zpáteční cestě nás nějak zradila psychika, takže slaňujeme asi pět úseků (kdyby jste viděli naši práci s lanem, tak se asi opravdu zasmějete, kdo ví proč se ta mrcha pořád kroutí?!?) Před třetí hodinou slézáme na ledovec a v 15.30 nás už vítají u stanů Zibor s Alešem teplým čajem. Odpoledne stihneme ještě zabalit a seběhnout dolů do Tashe, ale to už opravdu trochu cítíme nohy.


Weisshorn, Vanda, Aleš, Zibor a já.

Pro všechny, kteří si chtějí na Weisshornu zaťapat: doporučuji aklimatizaci na některém z okolních kopců, pořádně si před startem nastudovat cestu především v úseku 3700 -  3900 m.n.m (zn. Za zeptání nic nedám.), zvládnout lezení dvojkových úseků bez jištění, když už jistit a slaňovat


Pohled na Weisshorn

pak se zkuste naučit pracovat s lanem lépe než mi, nebo nepoužívejte nejmenovaný typ lana nejmenovaného českého výrobce, dobrý mačky nejsou od věci, společně s čelovkou a cepínem Vám rozhodně pomohou přežít a hlavně dostatečnou zásobu potravin, celkové náklady na osobu čtyřčlenného vozidla 2700 Kč, včetně fotografií .

Závěrem mi dovolte vyslovit poděkování Ziborovi a Alešovi za psychickou i technickou podporu v táboře, Vandovi za zajištění přibližovala, neznámému slovenskému lezci za popis cesty v nám přijatelné řeči a andělům strážným za jištění při nejištění. Omluvte prosím sníženou kvalitu části fotografií.